Muslim, kterému se dal Bůh poznat při modlidbách v mešitě
Abdallah z Maroka přišel jedinečným způsobem k víře v Ježíše Krista: Bůh sám ho oslovil v mešitě. Tady je jeho svědectví:
Modlil jsem se pětkrát denně. Jednou týdně v mešitě, tak jako většina muslimů též. Cítil jsem ale, že to byl pouhý akt, rituál. Nešlo zde o vztah. A to mně nestačilo. Chtěl jsem přijít k Bohu blíže. Časem jsem začal chodit do mešity denně. Ale nic se nezměnilo. Snažil jsem se tedy dělat více dobrých skutků. Ale Bůh mě přitom nebyl blíže. Muselo být tedy něco špatného v mém životě a tak jsem prosil Boha, aby mi to ukázal.
Stalo se to jednoho rána v dubnu 1991. Modlil jsem se právě v mešitě svou ranní modlitbu. Najednou jsem slyšel v sobě hlas: „To není ta správná cesta!“ Vnímal jsem to jako hřích, neboť v islámu je hříchem, slyšíme-li Boha. Ale u příští modlitby mi řekl hlas to samé. To se opakovalo po dobu celého měsíce při každé modlitbě. Koncem dubna jsem se přestal modlit. Co jsem měl ale dělat, vždyť jsem znal jen islám. V Maroku nejsou Bible povolené.
Ježíše jsem znal pouze z koránu. Píše o něm jako o proroku, ale ne jako o Pánu. A tak jsem začal hledat, nejprve v pokoji mého bratra, který má spoustu knih. Jednu z nich jsem vzal do ruky aniž bych tušil, že je to právě Bible. Můj bratr si ji opatřil, aby mohl korespondovat s cizinci. Rodině se o ní však nezmínil, jelikož byla zakázaná.
Začal jsem stvořením světa. Oslovilo mě to. Ale když mi můj bratr vysvětlil, že je to Bible, odložil jsem ji. O dva dny později jsem vstoupil opět do jeho pokoje. Tentokrát to byla daleko menší kniha, která mě měla dále pomoci při mém hledání. Bratr měl mnoho takových malých knížek a po jedné z nich jsem sáhl: byl to Nový zákon! Bratr netušil, že vůbec něco takového má.
Začal jsem číst o Ježíši a už brzy pocítil: to je ta správná cesta! Pokaždé jsem to při čtení tak vnímal. Chtěl jsem ho poznat a následovat. Požádal jsem bratra o více informací a on mi dal adresu na někoho z ciziny.
Konečně jsem se dočkal. Koncem roku 1991 přijel k nám do Maroka jeden Španěl, který mě seznámil s dalšími křesťany. Předtím si každý z nás myslel, že je jediným křesťanem v celé zemi!
O něco později jsem se setkal s přísně náboženským muslimem, který podobně jako já hledal pravdu. Ve snu se mu zjevil Ježíš a řekl: „Já jsem ta cesta“.
Bůh se zjevuje v mé zemi různými způsoby. Když se modlím, cítím, že je mi blízko. Přijetí křesťanské víry je Maročanům zakázáno. Kdo se stane křesťanem, má problémy nejen se svou rodinou, ale i s policií. Křesťanské sbory z ex-muslimů nesmějí existovat. Proto se scházíme tajně. Z bezpečnostních důvodů nás není víc než deset. Dříve byli křesťané vězněni. Různými způsoby byl na ně vyvíjen tlak, jen aby se vrátili zpět k islámu.
Rodiče mou víru mezitím akceptují. Můj bratr se křesťanem nestal, přestože své první krůčky k víře udělal.
V Maroku se situace sice lehce zlepšila, svoboda víry však přesto není zaručena. Stále jsou křesťané vězněni, i když ne všichni. Mnozí jsou zadržováni na policejních stanicích a vyslýcháni. Také já jsem byl dvakrát vyslýchán. Nic se mně však nestalo.
Jsou Maročané, kteří křesťany akceptují, jiní nás však odmítají. Přátelé nás opouští. Dnes pracuji jako pastor na plný úvazek, ale oficiální úřady v Maroku o tom neví.
Zdroj: Livenet, http://www.oase.estranky.cz/clanky/zivotni-pribehy/buh-me-oslovil-v-mesite